Historie

Koupaliště v roce 1936

Koupaliště v Malých Svatoňovicích bylo slavnostně otevřeno 21. června 1936. Při této příležitosti přednesl projev tehdejší starosta obce a v regionu velmi známá osobnost Jindřich M. Vlček. Již v roce 1933 požádalo rodičovské sdružení zdejší obecné školy o zřízení vodní nádržky, kde by se mohly děti koupat. Ovšem realizaci jejich záměru bránily neutěšené finanční poměry obce a také nebylo vhodné místo.

Podnět ke stavbě veřejného koupaliště v Malých Svatoňovicích vzešel pravděpodobně od samotného J. M. Vlčka, jehož záměrem bylo, aby se obec stala vyhledávaným turistickým letoviskem.

Stavba koupaliště

Samotné stavbě předcházela řada jednání a zařizování. Svatoňovická báňská společnost, které patřily místní doly, darovala pro tento účel pozemek a částku 70 000 Kč, obec na stavbu uvolnila 50 000 Kč. Velkou zásluhu na realizaci venkovního bazénu měl místní spolek „Koupaliště pro Malé Svatoňovice a okolí“, který speciálně za tímto účelem vznikl. Celkový náklad činil přes 200 000 Kč.

Stavba koupaliště

Koupaliště bylo postaveno pod hornickou kolonií Mexikem na horském potůčku pramenícím ze starých důlních štol pod Žaltmanem, který ho zároveň napájel. Předtím se zde nacházelo hlínoviště opuštěné cihelny a bahnité louže. Pod návrhem koupaliště se podepsal pražský projektant, rtyňský rodák Hynek Schrejber. Výstavbu koupaliště měla na starost firma Jana Müllera z Úpice. Šatny, heraklitový byt pro šatnáře-plavčíka a malá restaurace vznikly podle návrhu Josefa Kašpara. Ke koupališti patřily přilehlé travnaté pláže pro 800 osob a dva můstky pro skoky do vody. Železobetonový bazén, sloužící dosud svému účelu, má rozlohu 25x50 m s počáteční hloubkou 35 cm pro děti a konečnou hloubkou 1,8 m pro plavce a pojme až 16 000 hl vody. Bazén vroubí 1,4 m široký čistící žlábek. Původně byl kolem dokola až k šatnám opatřen chodníky. K nezbytnému zázemí bazénu návštěvníkům sloužila i sprcha.

Provozovatelé koupaliště:
1990 - 1992Oskar Šretr
1992 - 1997Martin Mojko
1998 - 2002Lukáš Kocián
2005 - 2006Miloš Haták
2006 - Richard Novák

Pěkný, na tehdejší dobu moderní a v okolí nemající konkurenci padesátimetrový plavecký bazén, zasazený do pěkného přírodního prostředí s výhledem na Přední hory, se záhy stal vyhledávaným místem nejen pro zdejší obyvatele, ale i občany z širšího okolí, kteří si sem přišli odpočinout a relaxovat. Kdo přijel na kole, měl k dispozici úschovnu kol, motoristé ocenili parkoviště pro auta.

Stavba koupaliště

V roce 1940 chtěli místní sportovní nadšenci v obci vybudovat velké cvičiště. Spolek „Koupaliště pro Malé Svatoňovice a okolí“ vlastnil velký pozemek hned vedle koupaliště, který by se k tomuto účelu dobře hodil. Ovšem výbor spolku se bránil, že by to bylo moc blízko koupaliště, kam lidé docházejí za účelem relaxace a odpočinku, a ne aby poslouchali hluk a křik sportujících. Zastánci naopak tvrdili, že vedle bazénu má být cvičiště, a nakonec si prosadili svou. Spolek „Koupaliště“ pozemek sportovcům prodal a získané finance mu pomohly dostat se z finanční krize. Mohl tak zařizovat a doplňovat bazén vším potřebným. V roce 1941 bylo rozhodnuto, že potok, který koupaliště napájel, bude proudit potrubím. Nové potrubí bylo položeno pod povrchem nově vybudovaného cvičiště.

Perokresba koupaliště s Jestřebími horami na pozadí

V červnu roku 1942, když se na koupališti snažila skupina sportovních nadšenců v čele s malosvatoňovickým občanem a bývalým vedoucím místního Sokola Josefem Schejbalem dokončit úpravu cvičiště, na kterém chtěli hrát fotbal, přišlo si pro Schejbala gestapo. O několik dní později byl Josef Schejbal ve vězení v Pardubicích zastřelen. Nejen jemu, ale i ostatním obětem nacistického režimu z Malých Svatoňovic byl u koupaliště postaven památník, u kterého se dodnes každoročně koná pietní setkání.

Náčrtek koupaliště přibližně z roku 1960

Kromě odpočinku sloužil bazén i k plaveckým závodům. Než bylo postaveno, v areálu tehdejšího odborného učiliště, kluziště pro sportovní hry, nezahálelo se na koupališti ani v zimě a konaly se zde hokejové zápasy.

V roce 1958 převzal celý areál do vlastnictví místní národní výbor v Malých Svatoňovicích. Ten zajistil školení pro plavčíka, kterým tehdy byl pan František Chrástka. Funkce palvčíka byla pouze sezónní prací, takže například pan František Chrástka pracoval po zbytek roku u dolů. Místní národní výbor objednal pro koupaliště 80 lehátek a ke stolům zakoupil 8 slunečníků. Dále bylo koupaliště vybaveno novým gramoradiem a rozhlasem, byl zde zaveden i telefon.

Dne 24. července 1986 postihl koupaliště požár. I přes brzký příjezd hasičských sborů, se nepodařilo zachránit původní dřevěnou budovu restaurace a budovu pro plavčíka, která do základů shořela. Příčinu požáru se nikdy nepodařilo objasnit. Požár vykonal to, co místní národní výbor již delší čas zamýšlel. Nahradit starou dřevěnou budovu novou modernější stavbou. A tak se po odstranění všech zbytků starého stavení začalo se stavbou nové zděné budovy v rámci plánované rekonstrukce koupaliště a všech jeho zařízení. Generální oprava samotného bazénu však dosud neproběhla a můžeme jen doufat, že se jí bazén po právu dočká.